Papíráka nebo bezpapíráka...?
Pořídit si psa, ale jakého?
V kontaktu se zájemci o pořízení nového člena rodiny se s tímto dotazem v mé chovatelské praxi setkávám stále.
Možností je několik, tak do toho. Začněme tím zdánlivě nejlevnějším řešením. Získat štěně od nějakého nešťastníka, kterému se zaběhla fena někde na chalupě s anonymním psím playboyem, nebo tzv. zaručeně čistokrevné plemeno, které je právě „in“ ale bez „papírů“ – ušetřím několik tisíc. Nebo chci „značkové“ zboží, pečlivě vybrané plemeno s úředně prokázaným původem, tzv. s PP? Co se týče tzv. kříženců – nic proti nim, ale počítejte s tím, že příchod takového roztomilého psíka neurčitých předků k novému pánovi může být v budoucnu zdrojem mnoha překvapení, bohužel i nepříjemných.
Pokud se tedy spokojíte s „ vořechem“, měli byste mít velkou dávku tolerance a trochu flegmatického přístupu k jeho budoucímu vzhledu, vzrůstu, povaze. Měli byste být schopní ho přijmout se vším , co z něho vyroste. Na druhou stranu je pravda, že i kříženec může být páníčkovi oddaný na život a na smrt. Bude pro Vás také celé dny pracovat - pisklavým štěkotem může místo rušení sousedů zahnat nevítané návštěvníky, ohlídat zrající úrodu na zahrádce, upozornit na příchozího listonoše nebo návštěvu, vyčmuchat myši na chatě. Také Vám může v dnešní, nebezpečné a nejisté době dělat osobního strážce při Vašich procházkách na ne právě frekventovaných místech, parcích nebo v lese.
V případě, že tedy máváte rukou s tím, že nemáte vyšší ambice a voříšek Vám stačí, potom se přimlouvám za Vaši návštěvu některého ze psích útulků. V těchto zařízeních si můžete vybrat kamaráda se kterým si padnete do oka na první pohled, to zdůrazňuji. Pokud se Vám zaměstnanci budou snažit vnutit jedince, který nebude mít tak úplně Vaši náklonnost, nenechejte se. Láska na první pohled je totiž velmi důležitá. Pro začátek bude Vaše sympatie Vaší jedinou jistotou. Už vzhledem k tomu, že stejně „kupujete kočku v pytli“, jak jsem popsala již výše a co přinese budoucnost s novým kamarádem je ve hvězdách.
V útulcích se vyskytují i úplná štěňata. Pokud jste začátečník, potom se snažte z tohoto zařízení získat spíš štěně. Dospělí psi, kteří mají již něco a někoho za sebou (většinou ne moc dobrého) bývají nějak poznamenaní, mnohdy fyzicky, ale hlavně povahově. Jejich minulost bývá často velkým otazníkem. Pokud si tedy toho svého konečně vyhlédnete, snažte se od jeho opatrovatelů v útulku vyzískat maximum informací o jeho historii, případných minulých majitelích, ale také např. jak ho krmit a na co byl asi zvyklý. Člověku, který nemá vůbec žádné zkušenosti s výchovou a chovem psa bych osvojení dospělého jedince spíš nedoporučila. Psí útulky mají své stránky také na internetu (zadejte ve Vašem vyhledávači slova „psí útulek“). Lze se podívat na jejich aktuální nabídku psů k adopci, většinou s fotem nabízených mazlíčků a dalšími informacemi. Mnohé útulky pořádají také většinou jednou v měsíci den otevřených dveří pro veřejnost. (Z vlastní zkušenosti vřele doporučuji moderní psí útulek Městské policie v Brně). Návštěvu je ovšem vhodné absolvovat pouze, pokud si člověk odsud po důkladného rozmyslu míní nějakého nalezence odvést! Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že slabší povahy neodolají a odvedou si roztomilého chlupáče docela spontánně, neodpovědně a bez rozmyslu!
A na závěr, uděláte velkou radost nejen chlupáči, že našel nový domov, ale také sami sobě, možná větší, než koupí štěněte v renomované chovatelské stanici. Každý dobrý skutek nás obšťastňuje.
Příště se zkusím zamyslet na psími šlechtici a pološlechtici s průkazem původu i bez.