Papíráka nebo bezpapíráka II. část
9. 8. 2006
Možná jste se se mnou minule zamysleli nad všemi těmi voříšky, vořechy a psími bytostmi nejasného původu běhajícími po tomto světě. Někteří snad na mé vřelé doporučení navštívíte některý ze psích útulků a zachráníte nějakou ztracenou psí duši.
Dnes mám ale zamyšlení pro ty, kteří chtějí něco víc. Mají rádi značkové zboží a za kvalitu neváhají připlatit. Většinou se řídí heslem „nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat laciné věci“. Už z toho důvodu by si křížence nikdy nepořídili. Kynologii si vybrali jako koníčka a jsou ochotni jí věnovat denně určitý čas.
Jaké plemeno tedy vybrat? Většina odpoví, že viděli na ulici nebo u známých psa a zalíbil se jim. Jinak o něm neví nic. Asi úplně nejhorší je volba určitého plemene podle momentální módní vlny. Po pár letech jsou plné útulky neurotických dobrmanů, neupravených bišonků odložených k babičkám na venkov a zlatých retrívrů s těžkými dysplaziemi kloubů – chovatelé tzv. „zlatokopové“ totiž ve snaze množit hlava nehlava, dokud retrívři „letí“ prodávají kde-co.
Zamyslete se nad tím, jak a kde žijete. Máte malý byt? Několik sousedů na patře paneláku? V centru města, kde venčení bez vodítka je nemožné? Malé děti, staré rodiče? Co máte rádi a co naopak nesnášíte?
Důležitou otázkou je, proč vlastně psa chci. Chodím rád na procházky a nikoho jiného z rodiny to nebaví – pes Vám může dělat společnost. Hodně lidí se ptá, zda právě jejich vybrané plemeno je vhodné k dětem. Setkala jsem se s rodinou, která pořídila své malé 4-leté dceři také malého psa – krysaříka. Byli pořád spolu. Pes byl holčičce společníkem a kamarádem. Ale to bylo také všechno. Nikdo další ho nevychovával. Skončilo to tak, že pes musel z rodiny pryč. Jak rostl, štěkal celé hodiny, když nebyli doma, devastoval byt a jeho chov se v této rodině stal neúnosným. Jeho bývalí majitelé jsou přesvědčeni, že zvolili nesprávné plemeno, holčička na pejska dodnes nemůže zapomenout. Proto zdůrazňuji – pes není hračka, vždy potřebuje vedení a výchovu, kterou může zvládnout dítě až tak od 10-ti let. Mladší děti mohou nového kamaráda milovat, ale výchovu a pravidelnou péči musí zastat dospělí. Vhodné plemeno, jehož zvládne vychovávat 4-leté dítě opravdu neexistuje!
Pokud je Vám tedy již jasné proč psa chcete, kupte si atlas psů. Prostudujte jednotlivá plemena. Jejich nároky na údržbu exterieru, pohyb, venčení. Kolik takový pes spořádá krmiva, zda bude potřeba jednou za čas pravidelná odborná údržba srsti a co to bude stát (dle zkušeností vím, že taková návštěva psího salonu bývá finančně náročnější než návštěva dámského kadeřníka). Jaké jsou jeho typické vlastnosti, např. bystrý – inteligentní, ale se sklonem k nervozitě. Některá plemena se neobejdou bez výcviku, zvažte, zda jste ochotni s ním pravidelně chodit cvičit a zda je ve Vašem okolí kam chodit na cvičák.
Plemeno máte jasné, ale je nutné, aby pes měl průkaz původu? PP je jakýmsi „osvědčením kvality“ a zárukou, že nekupujete tak úplně kočku v pytli. Jsou v něm uvedeni předkové Vašeho miláčka 4 generace zpět. Takový chov je již řízený zkušenými chovateli a měl by znamenat opravdovou kvalitu a chov jedinců s typickými vlastnostmi pro dané plemeno. Takový odchovanec by neměl být nositelem žádných těžkých exteriérových nebo zdravotních vad a dědičných chorob, tito jedinci jsou z chovu vyřazováni.
S průkazem původu můžete s pejskem absolvovat další aktivity. Účastnit se na výstavách psů, být členem kynologických klubů a spolků, které sdružují přátele a chovatele Vašeho plemene. V rámci výstav a členství v klubech budete stále informováni o nejnovějších trendech ve vývoji Vašeho plemene. Pokud Vás plemeno opravdu „dostane“ můžete se stát chovateli s vlastní chovatelskou stanicí. Samozřejmě nemohu opominout otázku finanční. Za psího šlechtice s PP je nutno si připlatit. Za jeho odchovem bývá dlouholetá chovatelská práce Vámi vybrané chovatelské stanice. Pro Vás je to investice dlouhodobá , limitovaná délkou psího života cca i 15 let. Většinou je cenový rozdíl mezi „papírákem“ a „bezpapírákem“ několik tisíc, ale ty můžete také lehce utratit za různá nesmyslná lákadla např. v nákupním centru, při několika návštěvách oblíbené restaurace nebo kadeřníka.
Tak to dobře zvažte.
Dnes mám ale zamyšlení pro ty, kteří chtějí něco víc. Mají rádi značkové zboží a za kvalitu neváhají připlatit. Většinou se řídí heslem „nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat laciné věci“. Už z toho důvodu by si křížence nikdy nepořídili. Kynologii si vybrali jako koníčka a jsou ochotni jí věnovat denně určitý čas.
Jaké plemeno tedy vybrat? Většina odpoví, že viděli na ulici nebo u známých psa a zalíbil se jim. Jinak o něm neví nic. Asi úplně nejhorší je volba určitého plemene podle momentální módní vlny. Po pár letech jsou plné útulky neurotických dobrmanů, neupravených bišonků odložených k babičkám na venkov a zlatých retrívrů s těžkými dysplaziemi kloubů – chovatelé tzv. „zlatokopové“ totiž ve snaze množit hlava nehlava, dokud retrívři „letí“ prodávají kde-co.
Zamyslete se nad tím, jak a kde žijete. Máte malý byt? Několik sousedů na patře paneláku? V centru města, kde venčení bez vodítka je nemožné? Malé děti, staré rodiče? Co máte rádi a co naopak nesnášíte?
Důležitou otázkou je, proč vlastně psa chci. Chodím rád na procházky a nikoho jiného z rodiny to nebaví – pes Vám může dělat společnost. Hodně lidí se ptá, zda právě jejich vybrané plemeno je vhodné k dětem. Setkala jsem se s rodinou, která pořídila své malé 4-leté dceři také malého psa – krysaříka. Byli pořád spolu. Pes byl holčičce společníkem a kamarádem. Ale to bylo také všechno. Nikdo další ho nevychovával. Skončilo to tak, že pes musel z rodiny pryč. Jak rostl, štěkal celé hodiny, když nebyli doma, devastoval byt a jeho chov se v této rodině stal neúnosným. Jeho bývalí majitelé jsou přesvědčeni, že zvolili nesprávné plemeno, holčička na pejska dodnes nemůže zapomenout. Proto zdůrazňuji – pes není hračka, vždy potřebuje vedení a výchovu, kterou může zvládnout dítě až tak od 10-ti let. Mladší děti mohou nového kamaráda milovat, ale výchovu a pravidelnou péči musí zastat dospělí. Vhodné plemeno, jehož zvládne vychovávat 4-leté dítě opravdu neexistuje!
Pokud je Vám tedy již jasné proč psa chcete, kupte si atlas psů. Prostudujte jednotlivá plemena. Jejich nároky na údržbu exterieru, pohyb, venčení. Kolik takový pes spořádá krmiva, zda bude potřeba jednou za čas pravidelná odborná údržba srsti a co to bude stát (dle zkušeností vím, že taková návštěva psího salonu bývá finančně náročnější než návštěva dámského kadeřníka). Jaké jsou jeho typické vlastnosti, např. bystrý – inteligentní, ale se sklonem k nervozitě. Některá plemena se neobejdou bez výcviku, zvažte, zda jste ochotni s ním pravidelně chodit cvičit a zda je ve Vašem okolí kam chodit na cvičák.
Plemeno máte jasné, ale je nutné, aby pes měl průkaz původu? PP je jakýmsi „osvědčením kvality“ a zárukou, že nekupujete tak úplně kočku v pytli. Jsou v něm uvedeni předkové Vašeho miláčka 4 generace zpět. Takový chov je již řízený zkušenými chovateli a měl by znamenat opravdovou kvalitu a chov jedinců s typickými vlastnostmi pro dané plemeno. Takový odchovanec by neměl být nositelem žádných těžkých exteriérových nebo zdravotních vad a dědičných chorob, tito jedinci jsou z chovu vyřazováni.
S průkazem původu můžete s pejskem absolvovat další aktivity. Účastnit se na výstavách psů, být členem kynologických klubů a spolků, které sdružují přátele a chovatele Vašeho plemene. V rámci výstav a členství v klubech budete stále informováni o nejnovějších trendech ve vývoji Vašeho plemene. Pokud Vás plemeno opravdu „dostane“ můžete se stát chovateli s vlastní chovatelskou stanicí. Samozřejmě nemohu opominout otázku finanční. Za psího šlechtice s PP je nutno si připlatit. Za jeho odchovem bývá dlouholetá chovatelská práce Vámi vybrané chovatelské stanice. Pro Vás je to investice dlouhodobá , limitovaná délkou psího života cca i 15 let. Většinou je cenový rozdíl mezi „papírákem“ a „bezpapírákem“ několik tisíc, ale ty můžete také lehce utratit za různá nesmyslná lákadla např. v nákupním centru, při několika návštěvách oblíbené restaurace nebo kadeřníka.
Tak to dobře zvažte.